O tom, koho letos propustíte kvůli AI, by neměla rozhodovat jenom vidina úspory

Milan Rataj
4 min čtení

Jedna evropská mediální firma začátkem letošního roku propustila necelou pětinu lidí z interní produkce a vedení to zdůvodnilo nasazením AI. O tři měsíce později stejné lidi nabírala zpátky za vyšší mzdu. Odstupné jim zůstalo, protože ho vzít zpět nešlo, a čtvrt roku, kdy produkce běžela bez nich, firmě nikdo nevrátí.

Výpočet, kterým vedení v lednu propouštění obhájilo, nejspíš počítal ušetřené mzdy na roky dopředu, jenže nikde v něm nestálo, jaké kompetence s propuštěnou pětinou z firmy odcházejí. Úspora tak vydržela čtvrt roku a to, co ji v dubnu nahradilo, ve výpočtu nikdo nečekal. 

Člověk, kterému firma řekla, že jeho práci zvládne AI, se navíc vrací dráž a podle mé zkušenosti s menší loajalitou, než s jakou odcházel. Někdy firma ušetřit musí a propouštění je jediná cesta. Špatný nápad je podle mě rozhodovat o něm jen podle nákladů, protože úspora skončí dřív než následky, které rozhodnutí spustí.

V článku se podíváme na to, proč kompetenční model po schválení nikdo neotevře a proč to firmy s nástupem AI stojí víc než dřív. A hlavně: co potřebuje vedení mít v ruce, aby vedle úspory vidělo i to, co za ni zaplatí jinde.

Kompetenční model se postaví jednou a při změnách ve firmě ho nikdo neotevře

Když vedení rozhodne o propouštění, o náboru nebo o tom, podle čeho se bude hodnotit, firma potom hlídá, jestli se rozhodnutí splnilo. Otázku, jestli je úspora, kvůli které se propouštělo, po roce pořád úsporou, jsem za patnáct let v HR na žádné poradě neslyšel. Ani tu, jestli firma pořád hodnotí to, co potřebovala v době, kdy o kritériích hodnocení rozhodla.

Nejdéle takhle přežívá kompetenční model. Ve firmách, kde jsem ho viděl, vznikl jako projekt, prošel prezentací pro vedení a od té doby se podle něj hodnotí. Firma se mezitím reorganizovala a obsah práce v části rolí se posunul, jenže model dál popisuje stav z doby projektu, protože mu při schválení nikdo neurčil, kdy se má znovu otevřít. 

Firma tak dál hodnotí a nabírá podle práce, kterou po reorganizaci už nikdo nedělá. Projeví se to až za roky, jako špatně obsazené místo nebo povýšení, které nesedí, a vina tehdy padne na manažera nebo na kandidáta, protože na kompetenční model, podle kterého se rozhodovalo, si po těch letech nikdo nevzpomene.

Parní stroj dal firmám na změnu generace, AI dává roky

Parní stroj přepsal dělbu práce mezi člověkem a strojem a firmy měly na přizpůsobení celé generace, protože stroj přicházel do jedné dílny po druhé desítky let. AI přepisuje stejnou dělbu a firmy na ni mají pár let. Kterou práci převezmou stroje, určí technologie, její cena a čas. Vedení firmy rozhoduje jen o tom, jak rychle se jeho lidé dokáží adaptovat, když se práce změní.

Metodika kompetenčních modelů s takovým tempem nepočítá. Vznikla v osmdesátých a devadesátých letech, kdy role ve firmě vydržela beze změny roky, a proto se model stavěl jednou a revidoval po několika letech. Dokud se obsah práce měnil stejně pomalu, prošlo firmám i to, že špatně nastavenou roli nechaly běžet roky. Zastaralý popis pozice odchýlil nábor a hodnocení o kousek a ta odchylka se nikde neobjevila jako samostatná položka. 

Rozhodovali byste dnes o propouštění podle dokumentu, který vznikl před dvěma reorganizacemi?

Firma dnes propouští, nabírá a povyšuje několikrát do roka a pokaždé podle popisů pozic a kritérií hodnocení, které vznikly pro dřívější rozhodnutí. Nábor podle dva roky starého popisu pozice přivede člověka k práci, která se mezitím posunula. Hodnocení podle kritérií z doby před reorganizací povýší lidi, kteří umí to, co firma potřebovala tehdy. Každé z těch rozhodnutí se dá na poradě obhájit, ale dohromady firmu zpomalují ve chvíli, kdy má na přeskládání lidí měsíc.

Podklad, který mediální firmě v lednu chyběl, je kompetenční mapa

Kompetenční mapa je záznam o tom, co lidé ve firmě umí dnes, a zastarává každý den, kdy do ní nikdo nezapíše změnu. Kompetenční model popisuje, co by lidé umět měli, a platí od schválení do další revize. Pro rozhodování o propouštění nebo o přeskládání oddělení je použitelná mapa, protože odráží kompetence, které firma ve svých lidech skutečně má.

TIP: Rozdíl mezi mapou a modelem rozebírám v newsletteru Slepá mapa.

V lednu by mapa mediální firmě z úvodu ukázala dvě věci. Kterou část produkce zvládne stroj rychleji a levněji než lidé, kteří ji dělají, a kdo z těch lidí má na to přejít k práci, která se strojem naopak přibude, k jeho řízení, ke kontrole výstupů a k práci s lidmi, na kterou dřív nebyl čas. Vedení by pak propouštělo méně lidí nebo jiné a hlavně by vědělo, co s každým z nich z firmy odchází.

Proč Sloneek propojuje kompetence, zpětnou vazbu a cíle

V Sloneek to máme postavené tak, že hodnocení kompetencí, 360° zpětná vazba a cíle běží v jednom systému nad stejnými lidmi. Když vedení potřebuje během měsíce přeskládat oddělení, otevře záznam, který manažeři a kolegové průběžně plnili celý rok. Rozhodne stejně rychle jako zmiňovaná mediální firma, a navíc ví, koho propouští, koho by za tři měsíce nabíralo zpátky a komu má místo výpovědi nabídnout jinou práci.

Banner Sloneek Vyzkoušet zdarma

Než začnete škrtat, zjistěte, co byste ztratili

Když vedení rozhoduje, koho nahradí AI, nestačí vědět, kolik dnes stojí jeho práce. Potřebuje vědět i to, jaké kompetence, zkušenosti a možnosti dalšího využití s konkrétním člověkem z firmy odcházejí. Jinak může úspora na papíře jen přesunout náklad o pár měsíců dál.

Dvě otázky na závěr. Který popis pozice nebo které kritérium hodnocení u vás platí déle než dva roky a nikdo ho od té doby neotevřel? A podle čeho byste rozhodovali, kdybyste museli do měsíce přeskládat podstatnou část jednoho oddělení, třeba i díky zapojení AI?